Nanor Petrosyan
Poeta armenia nacida en Teherán, 1984.
varón, llorá tranquilo
si alguien te toma el pelo te protegeré
no soy más un enigma para vos
soy simple, soy como vos
no temas perder tu virilidad
no me golpees
¿no tenés calor así?
ponete la pollera tranquilo
podés equivocarte
es normal
sentate vos primero en el minibús
yo me quedo parada
mi cuerpo se parece al tuyo
y no es más lindo que el tuyo
y si te falta fuerza
decilo en voz alta
Un idioma también es un incendio. 20 poetas de Armenia
Compilación: Mariné Petrossian
Traducción: Alice Ter-Ghevondian
Versión poética y prólogo: Ana Arzoumanian
Alción Editora, 2013.
Un idioma también es un incendio es una antología que reúne a veinte poetas -hombre y mujeres- armenios de distintas generaciones, aunque todos los autores siguen vivos y trabajando en el presente. El libro es más allá de la elección que supone desde luego omisiones, un primer acercamiento a una poesía desconocida en nuestra lengua. Los poetas reunidos pertenecen de cualquier modo a un instante histórico muy preciso y que consiste en el tránsito del período soviético al horizonte democrático actual. Los poemas en general hacen uso de la primera persona y un registro de lo cotidiano como ocurre en este poema de Nanor Petrosyan (1984):
“y la pereza se resbaló por la cara
y me aparecieron grandes ojeras
y me abracé a mi almohada suave y cómoda
y estiré y encogí mis piernas bajo la manta tibia
y se extendió mi sangre sin obstáculos por las venas
y bostecé lentamente por largo tiempo
y miré por entre mis párpados al reloj
y por despecho a tus agujas llenas de entusiasmo,
hoy no iré a trabajar.”
Հղումներ հեքիաթներին
հղում 1
Եդեմական ծաղկի առաջ կանգնած
Վերջին թերթիկն է
Որ հեսա հեսա
Պիտի ընկնի ցած
Քաղեմ
Հրեշս դառնա գեղեցկադեմ արքայազն
Պալատներում ոսկեպատ
Ինձ սիրի մինչ ի մահ
Չգիտեմ բայց
Ուզում եմ արդյոք
Այդ ամենին տիրանալ
Թե հրեշիս հետ
Տառապեմ
Թողնեմ ներսից ինձ մի լավ քերի
Որ արդեն թառամեմ`
Վերջին թերթիկի շորոր-օրոր
Ընկնելու սպասումից
Պառավեմ
Հը…?
հղում 2
Ես տեսնում եմ
Աղջկան ձգված առաջ
Ծառի ճյուղից
Պոկելիս` կախված սառույցը
Ու պատկերացնում
Թե ինչպես ա տաքացնում գրկում
Որ տեսիլքները
Ջուր դառնա, հետո` ցամաքի
Վաղվանից նոր <<իսկական>>-ը սկսվի:
(Ոչինչ որ մրսում եմ)
Ես տեսնում եմ
Աղջկան ձգված առաջ
Ծառի ճյուղին,
Որին չի հասնում:
Իմ սայլը դառնում ա դդմիկ:
Ես փողոցում նստած ողբում եմ,
Կոշիկի մի թայը ձեռքիս,
Վաղվանից նոր <<իսկական>>-ը կսկսվի
(Հիմակվանից արդեն իսկ մրսում եմ)
հղում 3
Գայլը փչում է դրսից իմ տնակը` քարե
Ես վախեր չունեմ ներսում,
Բայց դուրս գալս է արգելափակում,
Ինձ` բանտապատում:
-Գայլ, հեռացի’ր,- մեջքս անշարժ դիրքից ոռնում է,
-Ա~րև եմ ուզում,
Ա~րև,
Թմբլիկ մարմինս
Ցեխերում` թավալել
Եղբայրներիս հետ ճղճղոցով
Բակում խաղ անել:
հղում 4
Ասպետը պարզել է առաջ
Գարեջրի շիշը:
Ես ամոթից
Կզակս ուսիս մոտեցրել
Այտերս
Կաս կարմրացրել
Աչքերս
Մազերիս շերտից ներս եմ անցկացրել:
Պարզել է առաջ
Գարեջրի շիշը` ասպետը
Ես ամոթից
Մտածում եմ`
Ոնց վերցնեմ: Թու~
Գետինը բացվեր`
Մեջը մտնեի,
Մենակ թե չիմանար,
Որ ես կռնատ աղջիկն եմ` հեքիաթի: